Smutek

Ošklivá neděle! Asi to taky znáte. Už při vstávání se jakoby něco "změní" a pak to pokračuje v podobném duchu po celý den. Bude na tom něco pravdy, že, jak si nastavíte ráno, tak prožijete zbytek dne...

Asi se z toho potřebuji vypsat.. Nechci být totiž smutná, až za chvíli půjdu k přítelovi. Vždycky se snažím nepřenášet své problémy a negativní pocity na ostatní. Na druhou stranu není nejlepší v sobě všechny chmury skrývat a dát jim tak možnost se dál rozvíjet a "kynout".

Takže, co se stalo?

Od čtvrtka jsem bydlela u nejlepší kamarádky, abych jí tam pomohla s rekonstrukcí bytu. To vám byla idylka :) Dvě slečny, dokonale sladěné v kuchyni.. žádnej chlap nám tam nedělal bordel, neprděl, nesmrděl, nekrkal.. :D Intuitivně jsme si vymýšlely program, byly jsme spokojené, mohly jsme jen tak krafat, koukat na videa, pouštět si písničky... Nevyskytl se žádný problém. Teď na tyhle chvíle zasněně vzpomínám a říkám si, proč to takhle nejde pořád a všude.

Pak jsem přijela domů. Přišla tvrdá realita. Máma měla očividně zkaženou náladu díky 3 jiným věcem, ale já byla perfektní terč. Dnes jsme společně slavily její narozeniny a můj svátek. Tyhle situace jsou očividně dost stresový. Jinak si neumím vysvětlit, proč jsem dostala asi tak 3x seřváno za NIC.

A k tomu pořád samé rozkazy.... "pojedeš se mnou vybrat dort (a k tomu ještě 2 hodiny nakupovat), běž k babičce pro ty věci, které jsem chtěla... přijela jsi pozdě domů, ukliď si v pokoji, že mi pomůžeš udělat pohoštění?... uklidni papoušky, běž se věnovat sestřenkám, vem si ty papoušky k sobě, ať neřvou.... nalij holkám pití a postarej se o ně... proč se nestaráš o ty papoušky, běž utřít nádobí.... dej toho psa pryč, holky se ho bojí.... Michalo, okamžitě ty papoušky zavři.... jakto, že to nádobí ještě nemáš?.... Michalo, slyšíš mě, zavři ty papoušky... vyfoť můj dort.... atd atd atd...!!! :(

Jsem snad robot?

Podotýkám, že nejsem lenivá. Jsem dokonce hyperaktivní. O všechny se starám, věnuju se jim, jsem na všechny milá. A co za to? .. :/ Už se těším k přítelovi. Přeji si jen jedno: schoulit se hluboko, hluboko do jeho náručí, schovat se tam před těmi zlými lidmi a nevykukovat ani špičkou nosu! ;) Alespoň pro dnešek.

A až se z toho tvrdého světa trošku vzpamatuju, napíšu Vám i o těch hezkých zážitcích. Hlavně o nákupech z Prahy. Vlastně mě napadlo, o tom natočit video, co myslíte? :)

Přeji krásný zbytek večera a každý další den co nejpohodovější, ať už na Vás číhá cokoliv :))) Páá.